Zájezdní hostinec

Bokomara

1:NEma kraji města, kde trAm7olej končí,
znám mCmaj7ísto, kde přHmerůstá trEmáva,
kde rozbitá cesta se s mAm7ěstem loučí,
tam zCmaj7ájezdní hHmostinec stEmával,
prAm7o všechny formany Gmaj7i vandrovní
znAm7avený dalekou pGmaj7outí
bAm7ylo vždy víno i spGmaj7aní skrovný
Ama chleba v ošatce z prHoutí.
2:Sem každej rád zašel a šel jeden hlas,
že k jídlu vždy zachutná sklenka,
že zelený oči a moc útlej pas
má hostinská - zrzavá Lenka,
večer, když s vínem se ozve i zpěv,
pocestným zachutná strava,
hostům pak do tváří žene se krev
a z dekoltu točí se hlava.
3:Ten dům tam stál snad sto dvacet let
a ještě před poslední válkou,
jak čas běžel dál, tak měnil se svět,
je kousek, co dřív bylo dálkou,
však jedno tam zůstalo tak jako dřív,
kdo zavítal, hlad měl a strádal,
dostal hned najíst, moh' vypít pár piv
i v noci, aniž by se hádal.
4:NEma kraji mEm/D#ěsta už nEm/Destojí nA/C#ic,
jen mCmaj7oderní bHmudova v mEměstě,
kde pivo prej tEm/D#očí se až z PEm/DopovicA/C# 
a zCmaj7a pokoj zHmaplatíš dvEmě stě marek,
tam nekoupíš nic večer po deváté
a nocleh je dva týdny předem,
a co je vám platný, když nadáváte,
nechte se obložit ledem, a jedem!
5:Naj naj ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:14:54.592+00:00
Výsledky hledání: